Císař je mrtev, ať žije císař!

PJ - Matěj Tomeček

"Císař je mrtev! Ať žije císař!" zvolali sborově hrdinové, když nyní již bývalý císař Caradryan Sophiatus, vládce Anthropesie a Sindarisie, velitel Tančících stínů, nejvyšší generál Koalice Magerasu a arcimág Čtvrtého kruhu, chcípnul jako nějaké odporné prase topící se v kaluži vlastní krve valící se proudem z rudého úsměvu pod jeho krkem.

"Toš to bysme měli. Eins císař za eins milión zlatejch. Férovej kšeft, kumpanie, což?"

"Ach, to je tak neuvěřitelně primitivní! Jen peníze, peníze a zase peníze. Ale že jsme před jeho tyranií zachránili miliony bytostí, to ti nic neříká, že ne?"

"Máš pravdu. Nejde o peníze. Tomu pocitu, kdy přesně o bezměsíčné půlnoci protneš mágovi krk mezi druhým a třetím krčním obratlem, se nevyrovná žádná vražda."

"Mág? Proč řešíš mága? Zasadil jsi poslední ránu císaři. CÍSAŘI!!! Chápeš?"

"Císař necísař, na tom nezáleží. Hvězdný obraz smrti mi předal jasný rozkaz. Zavraždit mága přesně v čase bezměsíčné půlnoci proříznutím krku mezi druhým a třetím obratlem."

"Pro mě za mě, dokud nevraždíš nás, dělej si, co chceš. Ale když už je řeč o mágovi, už jsi aktivoval tu věc?"

"Nefunguje to..."

"Jak nefunguje?"

"Nefunguje to. Prostě to nejde. Zkusil jsem všechno."

"Do šajzlu! Toš to sme v řiti!"

Netrvalo to dlouho. Kouzla povolila a do trůnního sálu vtrhlo všech třináct Tančících stínů - císařových gardistů, učedníků a především nejlepších bojových mnichů v celé říši. O jejich výjimečnosti se všichni hrdinové přesvědčili na vlastní kůži.

(O NĚJAKÝ ČAS POZDĚJI)

"Kolikrát vám to mám říkat? My jsme císaře nezabili! Zavřete nás tady a tvrdíte, že nás sem přivedly nějaké Tančící stíny! Ale my jsme nikoho nezabili! Je to lež!"

"Vykašli se na to. Neposlouchají tě."

"Udělali jsme to..."

"Cože?"

"Opravdu jsme to udělali. Měl jsem sen. Ale ten sen byl tak živý. Vzpomněl jsem si. Udělali jsme to..."

"Ale proč bychom to dělali? Kdo nás k tomu přinutil? Proč bychom zabíjeli někoho, kdo zachránil celý Mageras? Nejmoudřejšího a nejlaskavějšího vládce všech dob, kterému všichni vděčíme za své životy?"

"To já nevím..."

Otevřely se dveře a vejdou stráže.

"Odveďte vězně do laboratoře! Teď je na řadě ten." Ukazují na člena družiny, který mluvil o tom, že si vzpomněl...